Ideální výprask

1. Ideální výprask začíná menšími ranami, ne však zase příliš malými a ty se postupně zvětšují.
2. Intenzita ran se má zvětšovat do prvních viditelnějších příznaků bolesti, pak má lehce poklesnou a v této ideální intenzitě by měla být vedena největší část výprasku.
3. Závěr výprasku by měl být bolestivější, protože je vyvrcholením celého výprasku. Jde o to, abych po poslední ráně na zadek byl rád, že už je konec a ne abych litoval, že už výprask skončil.
4. Výprask by měl být dáván přes zadek rovnoměrně - tedy přes obě půlky a celou aktivní část zadku. Do aktivní části zadku nepočítám horní část, kde zadek pomalu přechází v záda a doplní část, kde zadek pomalu přechátzí do stehen. Je to tedy ta část, která je při pořádně vystrčeném zadku nejvíce vyšpulena. Na výšku by tedy rozptyl ran měl být nejvýše 10 až 15 cm od středu zadku. Rány by též neměly dopadat na boky. Boky mají jako přirozenou ochranu kapsy, jsou-li v nic věci..
5. Pokud výprask provádí mladý kluk, je vítáno, má-li na sobě džíny nebo jiné kalhoty stejného střihu (s dvěmi kapsami vzadu) a nebo tepláky s kapsou vzadu, přičemž věci v kapsách jsou vítány.

Zpět